Základem úspěšného řezu je snížení počtu řezných ran - BS vinařské potřeby

Základem úspěšného a kvalitního řezu révy vinné je minimalizace řezných ran a co nejvýraznější zjednodušení řezu.

Základem úspěšného a kvalitního řezu révy vinné je minimalizace řezných ran a co nejvýraznější zjednodušení řezu.

Velké množství řezných ran může porušovat vodivá pletiva révového keře a tím pádem i zásobování vodou, živinami a asimiláty. A je také vstupním místem pro houbové patogeny, které se podílí na komplexu chorob kmínku, kam patří i patrně nejznámější choroba ESCA.

Jestliže se réva vinná pěstuje na rýnsko-hessenském vedení a tažeň se vyvazuje do podoby plochého tažně, je žádoucí, aby byl kmínek ukončený pod vodícím drátem a bylo tím pádem možné dobře tvarovat.

Jestliže je proto kmínek vytažený k vodícímu drátu nebo nad vodící drát je vhodné uvažovat o jeho sesazení pod vodící drát (Obrázek 1). Velkou výhodou tohoto kroku je skutečnost, že se vinohradník zbaví právě té části révového keře, kde je největší podíl řezných ran (Obrázek 2). Jedinou podmínkou k tomu, aby bylo možné kmínek tímto způsobem sesadit je, aby byl zhruba ve vzdálenosti 10-20 cm pod vodícím drátem k dispozici kvalitní letorost (Obrázek 3).

Obrázek 1 - Příliš vysoký kmínek ve vztahu k vodícímu drátu.

Obrázek 2 - Vysoké množstvé žezných ran na vrcholu kmínku.

Obrázek 3 - Vhodný letorost pod vodícím drátem.

Proto, aby bylo možné tento postup realizovat, se je vhodné připravit již rok předem a při čištění kmínků ponechat v dané výšce zelený letorost. Tento letorost může být během vegetace několikrát poškozený různou mechanizací, ale pokud vydrží na keři, je ho možné v zimním období využít k sesazení části kmínku.

Obrázek 4 - Seříznutí kmínku

Kmínek je proto možné seříznout asi 1-3 cm nad místem, kde vyrůstá tažeň (Obrázek 4). I když má tento způsob ponechávání „věšáků“ mezi vinohradníky mnoho odpůrců, dělá se to kvůli zacelení řezných ran. Pro ty co by nechtěly věřit, nabízím možnost ověření. V zimním období, kdy se provádí, řez se teploty pohybují v takovém rozmezí, že nemůže docházet k tvorbě kalusu u teplomilné dřeviny, kterou je réva vinná. Rána proto různým způsobem, různě rychle a různě hluboko prosychá (Obrázek 5). Jestliže se však v době, kdy dochází k čištění kmínku, a jsou již teploty okolo 25°C, vylomí na kmínku letorost, po kterém zůstane velká rána, dochází již k tvorbě kalusu a zacelení rány. Závisí to přirozeně na teplotě.

Obrázek 5 - Prosychání řezných ran.

Sesazování kmínku se přirozeně provádí bez zásobního čípku. Na kmínku zůstává pouze dobře vyzrálý letorost, který se následně vyvazuje do podoby plochého tažně. Nezbytným krokem je ošetření velké řezné rána, např. latexem nebo stromovým balzámem.

Tento způsob částečné regenerace kmínku je vhodné opakovat vždy, když na vrcholu kmínku vznikne větší podíl řezných ran.

Zdroj: prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.