Technika zimního řezu ve vztahu ke kvalitě keře - BS vinařské potřeby
Základem kvalitního kmínku jsou souvislá, nepřerušovaná vodivá pletiva.
Základem kvalitního kmínku jsou souvislá, nepřerušovaná vodivá pletiva. Čištění veškerého obrostu na kmínku, musí být prováděné v bylinném stavu. Nesmí docházet k dřevnatění báze těchto letorostů, tvořících obrost na kmínku. Kvalitní kmínek musí být zcela prostý řezných ran.
Čištění kmínků a to zejména u nových výsadeb je třeba věnovat velkou pozornost. Nové kmínky jsou tenčí a propojení s vodivými pletivy a prosychání může být výraznější a škodlivější.
Aktuální poznatky vnáší nových pohled na způsob zacelení řezných ran po zimním řezu. Zatímco u ovocných dřevin dochází poměrně velmi dobře k tvorbě kalusu a uzavření řezných ran, u révy vinné, jako teplomilné dřeviny, je tomu naopak. K optimálnímu uzavření ran a tvorbě kalusu dochází při teplotách okolo 25°C. Takové teploty se však v období zimního řezu v našich vinicích nevyskytují. Zejména u velkých řezných ran proto nedochází k přirozenému zacelení, ale kuželovitému vysychání řezné rány. Vysychání může poškodit také vodivá pletiva v rostlině a omezit nebo úplně zastavit tok živin a vody do plodné části keře. Velikost poškozené vnitřní části dřeva je přímo úměrná velikosti řezné rány. Cévní svazky vysychají ve tvaru kužele. Tento kužel zasahuje do starého dřeva. Čím větší je řezná rána a čím starší je dřevo, tím rychleji se síří vysychání a poškození do šířky a hloubky rostliny (Obrázek 1 a 2).
Jelikož může být na vrcholu kmínku poměrně velký počet řezných ran, mohou být díky vysychání poškozené také cévní svazky, které směřují i do jiné části keře. Révový keř proto není schopný dokonale využívat živiny, vodu a zásobovat nadzemní část keře. Kromě rizika vysokého napadení ESCA, hrozí také oslabení révových keř zhoršení výnosu a kvality.
V souvislosti se zimním řezem se často diskutuje vlastní technika řezu. Na vinohradnících je potom rozhodnutí zda aplikovat vždy hladký řez nebo neřezat „na hladko“., ale ponechat vždy ještě malou část dřeva. Hlavním důvodem je v této souvislosti prosychání dřeva v řezných ranách.
K zasychání řezných ran dochází také při řezu do dvouletého nebo jednoletého dřeva. U jednoletého a dvouletého dřeva potom vhodné neprovádět řez na hladko, ale ponechat alespoň 1-2 cm „věšáček“ (Obrázek 3) a aplikovat v podstatě „dvojitý řez“. V roce provádění řezu se ponechá krátký „věšáček“, kdy se dřevo proschnutím zacelí, ale nedojde k porušení vodivých pletiv uvnitř keře. V následujícím roce se potom mohu „věšáčky“, při zimním řezu, krásně začistit, protože se již odstraňuje pouze ta část, která je suchá. Tímto způsobem vyhovíme potřebám révy a současně dosáhneme toho, že všechny řezy budou začištěné. Obrázek 4 ukazuje, že zaschnutá část dřeva představuje asi 0,5 – 1,0 cm. Takto krátký „věšáček“ proto zajistí, že nedojde k prosychání dřeva dovnitř kmínku, ale proschnutí bude pouze „povrchové“.
Tzv. „věšáčky“ mají velké množství odpůrců. Není však nic jednoduššího než si tento způsob řezu vyzkoušet a zjistit jeho výhody a nevýhody. Teprve potom je možné hodnotit.
Na závěr je v podstatě možné konstatovat, že moderním zimní řez révy spočívá v jednoduchosti. Vhodné jsou proto i další možné způsoby řezu, které zajistí jednoduchost a minimální počet řezů.
Prof. Ing. Pavel Pavloušek, Ph.D.