Měď – jak účinně snižovat její přítomnost v postřikových plánech

Jak chránit vinice před plísní révovou a současně omezit spotřebu mědi? Přinášíme přehled moderních postupů, které spojují efektivní ochranu s udržitelným přístupem k vinohradnictví.

Měď zůstává i po více než 130 letech jedním z nejúčinnějších prostředků proti plísni révové a bez jejího použití je dnes ekologické vinohradnictví jen obtížně představitelné. Přesto se právě ona stala symbolem diskuse o budoucnosti ochrany révy. Ne proto, že by snad přestala fungovat, právě naopak, funguje tak efektivně, že si bez ní takřka neumíme představit moderní ekologické vinohradnictví. A právě zde se zamotává onen Gordický uzel.  Měď navzdory své účinnosti stále představuje těžký kov, který nepodléhá biologické ani chemické degradaci a postupně otravuje život v půdě. Měďnaté přípravky jsou tak systematicky omezovány kvůli své dlouhodobé akumulaci v půdě a rostoucímu tlaku na omezení pesticidních vstupů. Otázkou proto již není, zda bude nutné spotřebu mědi snižovat, ale jak toho dosáhnout, aniž by byla ohrožena účinnost ochrany a zdravotní stav vinic. Jak uvádí Karimi (2021) ve své metaanalýze, vliv akumulace mědi na půdní edafon, funkčnost půdy a činnost enzymů je markantní.

Jak ale upozorňuje Scortichini (2022), měď zatím nemá ve vinohradnictví plnohodnotnou náhradu. Bez ní by byla ekologická ochrana révy ve většině evropských vinohradnických oblastí jen obtížně realizovatelná. Směr, kterým se dnes ubírá evropský výzkum, proto nespočívá v hledání jediné nové účinné látky, ale ve vytváření systému, který umožní její spotřebu dlouhodobě snižovat.
Právě zde se v posledních letech mění pohled na ochranu révy vůči plísni révové, která se stává mnohem víc komplexní záležitostí (Obr. 1). Namísto opakovaných zásahů se stále více prosazuje preventivní přístup založený na přesném, preventivním načasování aplikací postřiků, kvalitní agrotechnice a důsledném sledování infekčního tlaku. Ku příkladu v ročníku 2026 byly tyto podmínky primární infekce na vybraných stanovištích pozorovány prozatím 2-3x za vegetaci (datováno k 1.7.2026). Rossi (2013) opakovaně upozorňuje, že rozhodující není počet postřiků, ale schopnost zasáhnout první infekční cyklus patogenu. Každá úspěšně potlačená primární infekce totiž výrazně omezuje vznik dalších sekundárních infekcí během vegetace. Stejný závěr potvrzuje také studie Rody a kol. (2024). Autoři prokázali, že významného snížení spotřeby mědi lze dosáhnout pouze kombinací několika opatření – správného načasování aplikací, kvalitního managementu porostu, využití pomocných látek a biologických přípravků. Samotná náhrada mědi jinou účinnou látkou zatím při vysokém infekčním tlaku neposkytuje dostatečně spolehlivou ochranu.



Obrázek 1: Pyramidový model možností snižování mědi ve vinici 

Úspěšná ochrana v jakémkoliv režimu začíná pochopením primární infekce. Plíseň révová přezimuje ve formě oospor v opadlém listí. Jakmile se na jaře oteplí, půda zůstává dostatečně vlhká a přijdou vydatnější srážky, začínají oospory klíčit. Déšť následně přenese zoospory na mladé listy a vytvoří podmínky pro infekci. Právě první jarní srážky proto často rozhodují o průběhu celé sezóny.

V praxi se jako orientační pomůcka stále používá pravidlo 3 × 10 – teplota alespoň 10 °C, letorost dlouhý minimálně 10 cm a úhrn srážek alespoň 10 mm během 24 až 48 hodin. Přestože moderní prognostické modely pracují s mnohem větším množstvím meteorologických údajů, zůstává toto pravidlo jednoduchým a praktickým vodítkem pro odhad rizika nenápadné primární infekce. Několik olejových skvrn na listech často nepůsobí dramaticky, právě ony ale představují zdroj dalších, sekundárních infekcí. Jak upozorňují Rossi a Caffi (2012), největší význam proto nemá potlačování již rozvinuté epidemie, ale zabránění jejímu vzniku. Právě zde leží největší potenciál pro snižování spotřeby mědi. Správně načasovaná preventivní aplikace bývá účinnější než několik opožděných zásahů provedených až po objevení prvních příznaků. Největší rezervy neleží v hledání nové účinné látky, ale v přesnějším načasování aplikací, využívání prognostických modelů a důsledném sledování vývoje počasí.
Neméně důležitá je samotná vinice. Hustý porost se špatným prouděním vzduchu a dlouhodobě ovlhčenými listy vytváří ideální podmínky pro rozvoj peronospory. Naopak vzdušná listová stěna, kvalitně provedený podlom, včasné odlistění zóny hroznů nebo vhodně zvolený pěstitelský tvar výrazně zkracují dobu osychání listů po dešti. Jak připomíná van Leeuwen (2024), první fungicidní zásah sezóny často nezačíná postřikem, ale kvalitně provedeným zimním řezem.
Z konvenčních substitutů měďnatých přípravků v našem sortimentu doporučujeme například novinku, FOLLOW 80 WG, nebo stabilní jistotu v podobě CASSIOPEE, které obsahují účinnou látku Folpet.

Významnou součástí moderní ekologické ochrany se stávají biologické přípravky, biostimulanty i pomocné látky. Samy o sobě však měď nahradit nedokážou. Jejich hlavním přínosem je stimulace a podpora přirozené obranyschopnosti rostlin, zlepšení kvality aplikace nebo stabilizace mikrobiálního prostředí na povrchu rostlin. Karimi (2021) upozorňuje, že nejlepších výsledků dosahují pouze tehdy, jsou-li součástí komplexního systému ochrany, nikoli jako samostatná alternativa měďnatých fungicidů. Z našeho portfolia můžeme doporučit například přípravky ALGINURE, ALTELA, MEMCOMBA nebo UPSIDE, které jsou všechny povoleny v ekologickém zemědělství. Nesmíme ale zapomínat i na více přírodní a přirozenější cestu. Dnes existují na trhu již certifikované přípravky rostlinného původu, příkladem na bázi přesličky nebo kopřivy. Pokud budeme sledovat moderní, rostlinné varianty pomocných přípravků, tak velmi dobré výsledky zaznamenává novinka v našem portfoliu – VN PLUS (Green Heart). Tento ekologický koncentrovaný extrakt preventivně stimuluje odolnost révy vůči plísni révové a může být nápomocný například v boji proti plísni šedé a poškození kroupami.
Stejnou roli mají i moderní pomocné látky. Kvalitní smáčedla nebo adjuvanty sice chorobu nezastaví, mohou však výrazně zlepšit pokrytí listové plochy a přilnavost postřikové kapaliny. V praxi tak často umožňují dosáhnout stejné úrovně ochrany při nižší dávce měďnatého přípravku. Podobným směrem směřuje také šlechtění PIWI odrůd. Trapp a kol. (2025) ukazují, že geneticky podmíněná odolnost umožňuje výrazně omezit počet fungicidních zásahů. Ani rezistentní odrůdy však samy o sobě problém neřeší – i zde zůstává základem správný management vinice a preventivní přístup k ochraně porostu. Co se týče smáčedel a adjuvantů, velmi dobrou účinnost z našeho portfolia vykazují SILWET STAR, WETCIT, EKOL, nebo další z novinek v našem sortimentu, W AGENT.

Budoucnost ekologické ochrany révy proto pravděpodobně nebude spojena s jedním novým přípravkem, který nahradí měď. Bude stát na kombinaci více opatření – kvalitní prognóze infekcí, správném vedení vinice, biologických přípravcích, biostimulantech, pomocných látkách i postupném rozšiřování výsadeb rezistentních odrůd. Každé z těchto opatření samo o sobě přinese jen částečný efekt. Jejich vzájemná kombinace však může významně snížit množství mědi potřebné k udržení zdravého porostu. Právě v tom spočívá největší změna současného ekologického vinohradnictví. Už tedy nehledáme pouze elementární náhradu mědi. Hledáme komplexní způsob, jak vytvořit vinici, která jí bude potřebovat co nejméně.

Autor: Ing. Richard Danko