Proč je důležité při půdním rozboru stanovovat obsah humusu

Mnoho vinohradníků si nechává stanovovat živiny v půdě prostřednictvím půdního rozboru, což je pozitivní zpráva. V rámci půdního rozboru však často zapomíná na ten zcela nejdůležitější parametr, a to je obsah humusu.

Znalost obsahu humusu totiž poskytuje lepší náhled na půdní podmínky na daném stanovišti a umožní tak lépe doporučit vhodný postup hnojení. Vlastní hnojení není totiž jenom o tom, že se do půdy doplní potřebné množství chybějících živin. Znalost obsahu humusu umožňuje lépe doporučit vhodná hnojiva, způsob hnojení, zelené hnojení a také způsob ošetřování půdy ve vinici. Se znalostí obsahu humusu je tak možné udělat vše pro odstranění případného výživového problému.
Organická hmota v půdě je představovaná především humusem. Humus se díky své koloidní struktuře významně podílí na sorpčních schopnostech půdy pro organické a anorganické látky a má také pozitivní vliv na zakořeňování révy vinné v nových výsadbách.
Humus je důležitý faktor půdní úrodnosti viničních půd. Je tvořený z rostlinných a živočišných zbytků v různém stupni rozkladu. V praktickém vinohradnictví se humus člení na živný a stálý. Živný humus tvoří lehce rozložitelné látky, stálý potom tvoří huminové látky. Stálý humus odolává mikrobiálnímu rozkladu, zlepšuje půdní úrodnost a poutání živin.
Organická hmota hraje v půdě pozitivní roli, neboť je pro agroekosystém zdrojem pro rostliny přijatelných živin, účastní se tvorby strukturního stavu půdy, zvětšuje kationtovou výměnnou kapacitu, zlepšuje vododržnost, je zdroje uhlíku pro edafon, omezuje erozi, je určitým pufrem při změnách reakce nebo intoxikaci půd atd. Organickou hmotu, která se dostává do půdního prostředí můžeme označit za humusotvorný materiál. Později vznikají meziprodukty humifikačních procesů, kdy se dekompozicí tvoří jednodušší chemické sloučeniny. Až v závěrečné fázi humifikačních procesů je tvořen vlastní humus. Ten můžeme rozdělit na humus živný, který je tvořen látkami poměrně lehce rozložitelnými a humus stálý, jež je tvořen látkami huminové povahy (ŠARAPATKA a kol., 2014).
 

Půda je životním prostorem pro obrovské množství mikroorganismů, živočich a kořenů rostlin. Úrodná půda poskytuje zdravou úrodu při minimální potřebě hnojiv, prostředků ochrany rostlin a energie po celé generace. „Půdní úrodností“, v ekologickém zemědělství máme na mysli v první řadě vlastnost živé půdy. ezi edafon řadíme půdní baktérie, aktinomycety a houby, řadu skupin jednobuněčných organismů (např. krytenky, prvoky atp.) a řadu skupin živočichů (ŠARAPATKA a kol., 2014). 
Žížaly na poli zapracují do půdy až 6 tun mrtvého organického materiálu na hektar a rok. Zároveň vynášejí do ornice materiál z podloží a tím ji obohacují. Ve svých chodbičkách a hromádkách také napomáhají výskytu a rozmnožování prospěšných půdních baktérií a hub. Po vtažení spadaného listů do půdy dojde k biologickému odbourání škodlivých organismů přebývajících v listech. Více než 90% chodbiček je osídlováno kořeny rostlin. Kořeny mohou díky tomu bez odporu pronikat do hlubších vrstev půdy a tam nacházet ideální podmínky pro výživu (FIBL, 2013).
Činností žížal vznikají půdní agregáty – slepence minerálních zrn a organické hmoty různé velikosti, které odolávají rozpadu i za nepříznivých podmínek (vlhko, sucho, utužování půd). Mají vliv na zasakování srážkové vody, vodní retenční kapacitu, pórovitost a provzdušnění půd. Hlavní vliv na tvorbu půdních agregátů má půdní druh – písčoté půdy obsahují agregátů málo, jílovité naproti tomu agregují dobře. Agregáty nevznikají jen činností žížal – vznikají také pouhou činností mikroorganismů (ŠARAPATKA a kol., 2014).
Jílovito-humusový komplex, který zajišťuje silnou vazbu všech pozitivně nabitých živin (kationtů), se vytváří především prostřednictvím huminových kyselin a fulvokyselin. Huminové látky představují stabilní organickou hmotu v půdě. Jestliže jsou huminové látky vázané na jílovité minerály, rozkládají se velmi pozvolna a přispívají ke zlepšení půdních vlastností. Trvalý humus jsou huminové látky spojené s tmavým zbarvením půdy. Zbarvení půdy se podílí také na ovlivnění mikroklima révového keře. Takové půdy jsou proto více záhřevné. Trvalý humus přispívá k zlepšení půdní struktury a kationtové výměnné kapacitě. Trvalý humusu vytváří jílovito-humusový komplex. V rámci kationtové výměnné kapacity dochází k poutání živin, které se později pomalu uvolňují. Živný humus představuje organické látky, které odléhají jednoduše mineralizaci, dochází k jejich uvolňování a představuje rychlý zdroj živin. Půdy s nedostatečným obsahem humusu nepředstavují dobré podmínky pro pěstování révy vinné, protože v nich dochází poměrně lehce k  vymývání dusíku a  je v  nich nízká biologická aktivita. Nízký obsah humusu nepříznivě ovlivňuje hlavní funkce půdy a tím negativně působí na výnos a kvalitu hroznů.

Pro révu vinnou je proto, při současném průběhu počasí, udržování a zvyšování obsahu organické hmoty v půdě. K hnojení je potom vhodné využívat organické hnojiva a další přírodní postupy. Organická hmota a živá půda mohou pozitivně působit na révu vinnou. Největší předností je však, že výživa v takových půdách není tak „citlivá“ na výkyvy počasí, jako výživa minerálními hnojivy. V případě organického hnojení jsou živiny v půdě k dispozici a záleží na přirozených procesech, které v půdě probíhají. Zlepšuje se tak úrodnost půdy a tím pádem se také zvyšuje odolnost ke stresovým situacím.
MÜLLER (2014) uvádí skutečnosti o stavu rostlinné hmoty vzhledem k obohacování půdy o humus. Rostlinný materiál, který se mulčuje v zeleném stavu, není dobrým výchozím materiálem pro tvorbu trvalých huminových látek. Obsahuje méně hemicelulóz a zejména ligninu. Obě sloučeniny jsou významné pro dřevnatění rostlinné hmoty. Čím více rostlinná hmota dřevnatí, tím vyšší je podíl těchto látek v rostlinné hmotě. Zelená hmota představuje pozitivní příspěvek pro aktivitu půdního života a mineralizaci. Je proto dobře využitelná pro rostliny, ale nepodílí se na tvorbě trvalého humusu.  Takto získaný živný humus představuje potravu půdních organismů. Zdřevnatělý rostlinný materiál a mrtvé mikroorganismy jsou naproti tomu odbourávány pomaleji. Spojují se s jílovitými minerály a vytváří humuso-jílovitý komplex, trvalý humus (FIBL, 2013). Stanovení obsahu humusu v rámci půdního rozboru je velmi důležité, protože se využívá v rámci hnojení před výsadbou, hnojení plodných vinic, ošetřování půdy a nakonec i zásahů spojených přímo s kvalitou hroznů ve vinici.